Loupak.cz - Vtipy

Dva právníci se vydali na dovolenou do africké buše. Jednou si dali odpočinek pod rozložitým stromem. Byli probuzeni zařváním velkého lva, který si je se zjevným zájmem prohlížel. Bylo jasné, že k puškám v autě nemají šanci to stihnout. Jeden z nich se najednou začal zouvat. Druhý se ptá, proč a první odpovídá: „No, bez nich dokážu běhat rychleji.”
„Není to jedno? Ať budeš, jak chceš rychlý, nikdy neutečeš lvovi.”
„Nemusím být rychlejší než lev. Stačí být rychlejší než ty.”

Baví se dva gangsteři: „Jime, někdo před hodinou zabil Henryho, nebyl jsi to ty?”
„Ne, já mám své alibi.”
„Jaké?”
„Právě tehdy jsem zastřelil George.”

Co může udělat jen policajt?
Chtít zabít do zdi lodní šroub.

Prodavačka v papírnictví podává policajtovi taštičku: „Tady to máte, ale pro příště se říká čínské pero, ne perský Číňan!”

Na policejní stanici zvoní telefon. Velitel ho zvedne, chvíli poslouchá a pak dává rozkazy: „Právě volali, že ve Vodičkově ulici někoho přejeli na zebře a pachatel ujel. Pošlete tam záchranku a vyhlaste pátrání po tom cirkusákovi!”
„Ale pane veliteli, po jakém cirkusákovi?”
„Myslím hlavou, ne? Kdo jiný by mohl po Praze jezdit na zebře?”

Přijdou manželé k rozvodovému soudu. On má 95 let a ona má 92 let. Na otázku „Proč se chcete rozvést?” on odpověděl: „Pro nepřekonatelný odpor.”
„Proč jste se tedy nerozvedli dříve?”
„Nechtěli jsme to kvůli dětem,” vysvětluje ona.
„Kvůli dětem?” ptá se soudce.
„My jsme, prosím, čekali až zemřou,” odpovídá on.

Soudce k obžalovanému: „Proč jste tomu muži uřezal nohy?”
„Aby mu v tom kufru bylo pohodlně a nemusel tam být celou dobu shrbenej!”

Kapsář vypovídá před soudem: „Stalo se to o troje hodinky později...”

Policajti přišli k havarovanému letadlu, aby napsali hlášení o příčině leteckého neštěstí. Chodí dokola, obhlíží si stroj a jeden říká: „Napíšeme, že se mu zlámala vrtule.”
Druhý namítne: „Ale ono vrtuli nemá, je to proudové letadlo.”
Kolega si však hned ví rady: „Tak napíšeme, že vypli proud!”

Americko-mexická hranice. Přijíždí chlapík na kole, na zádech naditý ruksak. Celník se ptá: „Copak máte v tom batohu?”
Chlapík na to s klidem: „Písek.”
Celník vezme batoh, otočí ho vzhůru nohama a vysype se jenom hromada písku. Celník nechápavě zírá, ale naháže písek zpátky do batohu, popřeje chlapíkovi šťastnou cestu a nechá ho jet. Druhý den zase přijede chlapík na kole, zase musí vysypat batoh, zase jenom písek. Třetí den znovu, a tak to jde rok. A pak najednou nic. Až po dvou letech se celník s tím chlapíkem náhodou potkají v baru.
Jak tak spolu sedí, klábosí a pijou, celník povídá: „Poslyš, já vím, žes tenkrát něco pašoval. Já už tam nedělám, mně už je to jedno, ale jen tak mezi námi, co to prosím tě bylo?”
Chlapík si dá doušek a opáčí: „Kola.”